Pamětní deska
Foto z odhalení desky: Pavel Veselý
This author has yet to write their bio.Meanwhile lets just say that we are proud spravce contributed a whooping 1 entries.
Foto z odhalení desky: Pavel Veselý
We may request cookies to be set on your device. We use cookies to let us know when you visit our websites, how you interact with us, to enrich your user experience, and to customize your relationship with our website.
Click on the different category headings to find out more. You can also change some of your preferences. Note that blocking some types of cookies may impact your experience on our websites and the services we are able to offer.
These cookies are strictly necessary to provide you with services available through our website and to use some of its features.
Because these cookies are strictly necessary to deliver the website, refuseing them will have impact how our site functions. You always can block or delete cookies by changing your browser settings and force blocking all cookies on this website. But this will always prompt you to accept/refuse cookies when revisiting our site.
We fully respect if you want to refuse cookies but to avoid asking you again and again kindly allow us to store a cookie for that. You are free to opt out any time or opt in for other cookies to get a better experience. If you refuse cookies we will remove all set cookies in our domain.
We provide you with a list of stored cookies on your computer in our domain so you can check what we stored. Due to security reasons we are not able to show or modify cookies from other domains. You can check these in your browser security settings.
We also use different external services like Google Webfonts, Google Maps, and external Video providers. Since these providers may collect personal data like your IP address we allow you to block them here. Please be aware that this might heavily reduce the functionality and appearance of our site. Changes will take effect once you reload the page.
Google Webfont Settings:
Google Map Settings:
Vimeo and Youtube video embeds:
You can read about our cookies and privacy settings in detail on our Privacy Policy Page.
Zásady ochrany osobních údajůfilmový a televizní režisér
Román Návrat do Valbone je strhující čtení plné dramatického napětí. V každém okamžiku jsem prožíval s dvěma hlavními postavami jejich cestu plnou nástrah a nebezpečí. Neméně jsem však soucítil s postavou srbského inženýra, který se vydal hledat svého syna, aby ho nalezl a vzápětí navždycky ztratil. Fascinující je nejen příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, ale i literární forma, střídající perspektivu vyprávění.
Pro filmového režiséra je to výzva, byť nesmírně složitá.
Jiří Svoboda
textař a baskytarista skupiny Kabát
Návrat do Valbone je skvělá kniha s bolestným obsahem. Dlouho se mi nestalo, abych si ráno knihu otevřel s tím, že si přečtu pár řádků a odložil ji po třech dnech s deficitem spánku. Autor mne vtáhl do děje takovým způsobem, že jsem při čtení opravdu chodil po albánských horách a schovával se v jeskyních před zloduchy, kteří bohužel opravdu existují.
Josef Habas Urban byl jedním z mála lidí, kteří se o osudy tří ztracených studentů zajímali víc než policejní a vyšetřovatelské týmy, jak naše národní, tak zahraniční. V románu vnímám i jistou formu autorova osobního hrdinství a za to mu děkuji.
Milan Špalek
Naštěstí pro nás nikoliv zaknihován, neb poté nastupuje člověk, který si ovšem zcela záměrně nepočíná zdaleka tak jistě jako neomylný instantní automat.
Právě nejistota a přímo „Kavkovská“ absurdita je jedním z pozitivních fundamentů knihy Josefa Urbana Návrat do Valbone.
Její děj je až překvapivě koherentní, styl narativní, čtivý i diskurzivní, nedá Vám vydechnout, nedá Vám nečíst dál, nedá Vám nepřemýšlet.
Příběh je to opravdu silný, sugestivní, napínavý, šokující, frustrující, nakažlivý jako mor a stejně tak děsivý – a především politicky i společensky naprosto nekorektní…
Čím více jsou zde flagrantně dehonestovány veškeré morální a etické principy, tím intenzivněji a naléhavěji si uvědomujete, že oním základním gruntem každé fungující společnosti nesmí a nemůže být sebedokonalejší systém, ale jedině lidé! Lidé, kteří pracují, lidé, kteří přemýšlí, ale hlavně lidé, kteří docela obyčejně cítí.
Návrat do Valbone rozhodně není knihou, která končí poslední větou, je to kniha, která vznáší řadu zcela spektakulárních otázek stran samotné podstaty našeho bytí a rozměru člověčenství, které si čtenář je nucen pokládat nejen v průběhu celého příběhu, ale ještě dlouho po jeho přečtení.
Návrat do Valbone tak implicitně vyhlašuje válku vší hostejnosti, netečnosti, unifikovanosti, sterilitě, pokrytectví a patologické finanční totalitě vládnoucí nad tímto světem.
Jen houšť s takovými počiny!
„Já jsem knihou Návrat do Valbone nadšen a přečetl jsem ji za jediný den! Spisovatel Josef Habas Urban ji napsal velmi čtivě a napínavě. Navíc jsem zmizení tří českých studentů v Albánii před osmnácti lety prožíval, protože se moje maminka přátelila s maminkou dvou z nich. Moc tu knihu doporučuji i proto, že pan Urban z ní neudělal prvoplánový krvák, ale vkusný dramatický příběh.“
„Vaše knížka se čte jak nejlepší thrillery skandinávské školy, obdivuju hlubokou znalost prostředí a reálií. Nejsmutnější je, že je nejspíš opravdu založena na skutečných událostech. Klobouk dolů, jakou investigativní práci jste udělal.“
Podrobnosti naleznete v reportáži pořadu Záhady Josefa Klímy zde.
„Ač nejsem velký čtenář, tak jsem se, při čtení této knížky, nejednou přistihl, že čtu s otevřenou pusou a mráz po zádech mi také kolikrát naskočil. Člověk až nechápe, co vše se může přihodit kousíček od nás a hlavně, že se to může stát každému. Většinou vyrážíme za dobrodružstvím s vidinou, že nám se přece nic stát nemůže a ejhle. A to se událo teprve nedávno! Když si, po přečtení knížky, přiznáte, že jde o skutečnou událost, ačkoli pár věcí může být přibarvených či upravených, tak jak autor přiznává, aby to mělo tu správnou dějovou linku, tak si člověk přeje, aby to podle skutečnosti opravdu nebylo. Docela se i divím, že rodiny pozůstalých dovolily knihu vydat, ale je to takový ten příběh, který by zveřejněn být měl a s dokonalou tužkou se to panu spisovateli povedlo.“
ZOBRAZIT VÍCE
ZAVŘÍT
„Josefa Urbana alias „Pepáče“ znám spoustu let. Jako dítě jsem závodil s jeho synem ve slalomu na divoké vodě. Vždy jsem ho bral jako dobrodruha a cestovatele do zapadlých koutů naší planety, který se do dnešní moderní a uspěchané doby snad ani nehodí.
Po přečtení knihy, kterou držíte v rukou, si snadno uvědomíte, že příběh tří studentů, kteří chtěli cestovat a poznávat ne až tak vzdálené kraje, může zažít každý. Teprve dnes jako čerstvý táta dokážu pochopit pocity a neskutečné zoufalství rodičů, kterým se nedostalo odpovědi, kdy, kde a proč právě jejich děti zastihl takový osud. Dále vyvstává řada otázek, zda bylo učiněno vše pro jejich záchranu, zda státní aparáty naší i ostatních zemí nemohly udělat více. Mnoho otázek a žádné odpovědi, zůstává jen žal rodičů, kteří se s tímto osudem nikdy nemohou smířit.
Čtenář se může jen domnívat, co jsou fakta podložená výpravou do Albánie a co je románové zpracování. Ovšem i kdyby jen malá část byla pravdou, je dobře, že kniha „Návrat do Valbone“ vznikla a přeji jí mnoho čtenářů a snad i filmové zpracování.“
„Znám Josefa Urbana už několik let, a vždy jsem si u něho vážil především obrovské pokory před fakty a poctivosti při jejich zaznamenávání a skládání v románové příběhy. Stejně jako jeho předchozí díla Habermannův mlýn či Tenkrát v ráji i v případě Návratu do Valbone jde v základě o příběh autentický, jen mistrně dofabulovaný a podrobený autorské optice, a – nebojím se říci – i emoci. Urban není nezúčastněný pozorovatel, ale přes propast let z vlastní vůle účastník těch tragických dějů, o nichž píše. Česká literatura mnoho takových autorů nenosí. Přesněji řečeno, nevím o druhém.“
„Knížku jsem si s sebou vzala na sólo cestu po západní Evropě. Otevřela jsem ji až při zpáteční cestě domů a přečetla jedním dechem. Kniha je dobrou připomínkou toho, že i v dnešní době je důležité, aby byl člověk opatrný, nezavíral oči a neříkal si: „Proč by se to mělo stát právě mně?“ Myslím si, že si každý čtenář z knihy odnese nějaký podnět k zamyšlení. Mně osobně po přečtení této napínavé knížky v hlavě rezonují témata týkající se lhostejnosti, neinformovanosti, svědomí, pokřivenosti (lékařské) etiky a sobectví …“
„Svět si žádá, abychom byli usměvaví, krásní, zdraví, zdatní, bohatí, pak nás bere. Jsme neporazitelní psychopatičtí hrdinové dne, jsme sebestřední jedinci, naučili jsme se být neohrozitelnými a rozjívenými sobci a optimismus se stal naší pózou. Nechceme vědět, že někdo nosí bolest v srdci. I já jsem věčný optimista a hledač pokladů. Na smutky, neúspěchy či nepravosti se snažím zapomínat, anebo lépe – překonávat je. Vím však, že ve vnímání smutků jsou přece jen zakódované sousedské vztahy, dávné lásky, lecjaké přáníčko, pravá podstata bytí, postoj k hodnotě člověka. A pozornost duše: každý život má své veselé historky i ty opačné. Jednou se radujeme, podruhé pláčeme. Když pláčeme, dokážeme víc chápat, jsme jiní, jsme najednou pokornější než předtím. Jinak se díváme na nespravedlnosti, které se dějí kolem nás. Ať už jde o nevhodné rozhodnutí, šikanu ve škole nebo business, který přestává fandit pokroku a vidět člověka.
Na to poutavým způsobem upozorňuje nová kniha Josefa Habase Urbana, která čtenáře zavádí do prostředí, jež, ať už v jakékoli podobě, snímá růžové brýle z našich očí. Nebuďme naivní a neohrožení představitelé naší středoevropské kultury. Jsou hrůzy, které by neměly projít bez povšimnutí. I nás mohou zasáhnout. Přáním se však svět nezmění. Slovem se může trochu pootočit.“
RETURN TO VALBONE
Mysteries arise where fear backs us into the corner
Foreword by Emir Kusturica
Based on a true story from 2001
They’d previously informed their parents that they were going to Romania, but in fact were headed further south. Suddenly they simply vanish into thin air in the vicinity of the Albanian village of Teth. Nobody is able to unlock the mystery, and even Interpol is unable to help. Many years go by, and the fates of the missing become a nearly forgotten fragment of history.
The story comes to life when Jana, the sister of one of the missing students, receives a registered letter from London. It contains her sister Lenka’s passport. In the montage of stamps from different border crossings there is only one that cannot be assigned to any place on the map — Valbone 666. Events gain momentum. Jana sets out for Albania to find out what happened to her sister so many years ago. She’s accompanied by her friend Josef. Despite the warnings of a Serbian prosecutor, who deals with other cases of people who went missing in that particular area, Jana and Josef set out on a hike through the mountains. As it turns out, the key to the solution of previous events lies not only in Teth but also in the surrounding hills. That’s where late one night they encounter Serbian engineer Zoran Vojic, who is looking for his missing son. The novel, based on a true story, commences to reveal unexpected associations and connections …
The thriller by Josef Habas Urban is published by The Dog Trail Publishers. The illustrator is Jana Kaufmanová. The foreword was written by world-renowned Serbian director and musician Emir Kusturica, and the afterword by the noted Czech lawyer Klára Alžběta Samková.
They told no one, and even they themselves had no idea where they were headed. In September 2001, three Czech students did not return from Albania…
The adventure arrives in the moment when nothing is certain on the expedition, not even a return home.
A number of Czech and international institutions, including Interpol, were involved in the search for students. As part of the numerous years of searching, we managed to only officially eliminate the possibility that students had voluntarily left Albania…
Josef Urban is a graduate of Charles University, Faculty of Science, where he studied engineering geology and hydrogeology. The former national white-water kayak team member began writing after finishing the “Czech Rafting” project (an exploratory project mapping the deepest canyons on earth).
The successful travelog, Nejhlubší údolí světa (The Deepest Valley of the World), came into being in 1998. In the same year, Urban’s first authorial film Závěť (The Testament) was made, which won one of the main awards at the IFF of Mountaineering Films in Teplice nad Metují. The story tells of the author’s first solo trip down the Nepalese wild river Buri Gandaki.
Habermannův mlýn (Habermann’s Mill), today a cult book, became a bestseller in 2000, and its screenwriting version brought the Orfeus Film Award to Urban, awarded within the Czech Lion Award (Sazka Award). Together with Dan Krzywon, Urban shot a documentary drama on the occasion of the 80th anniversary of the Munich Agreement, and the film Kde se valí kameny (Where the Stones Roll), dedicated to the “Leština massacre” in 1945.
In 2007 a feature-length film based on Urban’s novel and screenplay Na vlastní nebezpečí (At One’s Own Risk) (directed by Filip Renč) was made. Three years later, Habermann’s Mill arrived in cinemas, also based on the author’s screenplay and novel, and directed by Juraj Herz. However, the author explored his Sudeten theme with another feature-length project, 7 dní hříchů (7 Days of Sin) (directed by Jiří Chlumský), which won several foreign awards, including the Slovak Igriz Award, and an award at the International War Film Festival in Volokolamsk.
The Albatros published the novel Tenkrát v ráji (Once upon a Time in Paradise) in 2015, concerning the fate of the legendary climber Joska Smítko, who was executed by the Nazis in the last days of the war. In the same year a feature film was released.
In 2018, Urban published Zloděj psů (The Dog Thief), a collection of short stories, comprised of ten adventure stories about the strength of a dog-man relationship illustrated by the legendary painter of the Rychlé šípy (Rapid Arrows), Marko Čermák.
On his latest novel, Návrat do Valbone (Return to Valbone), the author began working in 2016, when he first ventured to Albania. The destination of his trip was the mountain range Prokletije, where three Czech students went missing in 2001.
(Nakladatelství Fragment, 2015, 312 stran)
Tenkrát v ráji – příběh, který vám zlomí srdce
Období 2. světové války stále inspiruje různé umělce ke zpracování. Josef Urban k nim určitě patří. Jistě jste už zaznamenali například film Habermannův mlýn nebo 7 dní hříchů, kde autorem knižní předlohy a ve druhém případě i scénáře je právě Josef Urban. V nejnovější knize nás autor seznamuje s životním osudem českého horolezce Josefa Smítka.
Habermannův mlýn vypráví o osudech Němců v období a na území Protektorátu a těsně po jeho skončení. 7 dní hříchů má podobný námět – zobrazuje zběsilost prvních sedmi dní po ukončení války a to, jak si Češi srovnávali účty s německými občany, ačkoliv je jasné, že mnoho z nich s nacismem nijak nesympatizovalo.
„Na co se zeptáš boha, až se před něho postavíš?“ – „Zeptám se ho, jestli byl taky někdy člověk!“
ZOBRAZIT VÍCE
Kamila Pětrašová, Kultura21.cz
ZAVŘÍT
(Nakladatelství Denali, 2010, 192 stran)
Nejhlubší údolí světa – Co se skutečně přihodilo tvůrcům filmu Na vlastní nebezpečí
Kniha Nejhlubší údolí světa vypráví o objevných cestách Josefa Urbana a Roberta Kazíka, kteří dlouhá léta bádali a objevovali nejhlubší a nejodlehlejší kaňony naší planety.
Kniha povídkovým způsobem zachycuje nejdramatičtější okamžiky dalekých cest, vypráví o štěstí a radosti z poznání, o divokých vodách, ale také o přátelství, které prošlo katarzí smrti Drahomíra Streita, jednoho ze zakladatelů společnosti Denali, který nešťastně utonul při prvosjezdu nepálské divoké řeky Buri Gandaki.
ZOBRAZIT VÍCE
V její závěrečné bonusové kapitole Na vlastní nebezpečí se můžete dozvědět, jak právě zmizení jednoho člena dávné expedice na Balkáně, ovlivnilo výpravu, které se zúčastnil i český režisér Filip Renč.
Na základě této skutečné události vzniklo první české akční drama Na vlastní nebezpečí. Autoři zde odhalují osudné události, které doposud nesvěřili novinářům. Původní kniha vychází pro velký úspěch již ve druhém vydání, je obohacena o barevné fotografie z expedic a natáčení, ale také celou řadu perokreseb a bonusovou závěrečnou kapitolu.
Heuréka.cz
ZAVŘÍT
Lakonický název Zloděj psů, pokračuje v sérii skvělých autorových filmů a románů, které vždy svým dějem byly svázány s lidskými osudy, bez příkras romantiky a tuctovosti. To je pro prózu Josefa H. Urbana příznačné, tento rukopis je charakteristický. Není to jen vyprávění velkých osudových příběhů, ale především jejich znalost. Se všemi peripetiemi života …
I Zloděj psů je velkým příběhem. Nehodí se do pohodlí nedělních příloh společenských časopisů a televizních pořadů o miláčcích, kteří potřebují tu granule, tu šampon, tu kadeřníka a redaktoři společně s majiteli šišlají obdivem nad rokokovou frizúrou…
Zloděj psů vyplnil náhle prázdnotu, která provází naši civilizaci a v té prázdnotě se ztrácí nejen lidské přátelství, pochopení, kamarádství a vztahy, které ve své podstatě člověka samého a jeho charakter tvoří.
ZOBRAZIT VÍCE
Štafeta v pokračování velkých psích a s nimi svázaných lidských osudů
Kniha Josefa H. Urbana je, dá se říct, jako štafeta v pokračování velkých psích a s nimi svázaných lidských osudů. Kdy jeden prostupuje druhý a vzájemně si dávají sílu, naději a právo na svobodný život. A pro ten je třeba udělat vše a za jakoukoli cenu. Podtext této filosofie je cítit v každém řádku knihy, v každé sebereflexi, ve všem v knize napsaném. A za toto připomenutí světla na konci tunelu globalizace, v čase zevšednění všeho lidského, je třeba autoru čtenářsky poděkovat.
Kniha končí autorovým desaterem, které začíná: „ Obdaruj bližního svobodou, je to nejvyšší dar.“ A končí slovy v pravdě lidskými a pro naši současnost víc jak pravdivými:„ Nevzdávej se, modli se, nehromaď, jdi.“
A já bych k tomu dodal jednu hlubokou a velkou pravdu latinského přísloví, které v sobě obsahuje onu pomyslnou, věky existující lásku člověka a psa: „Spáti dovoleno, jestliže bdí pes.“
Knihu ilustroval Marko Čermák, malíř Foglarových Rychlých šípů.
Mgr. František Mareš, literát
ZAVŘÍT
(Nakladatelství Fragment, 2016, 168 stran)
Habermannův mlýn – když »vlastenci« brali zákon do svých rukou
Konec 30. a první polovina 40. let minulého století. Období před 2. světovou válkou, během ní i těsně po ní, kdy už podle všech očekávání měly válečné hrůzy skončit. To je doba, ve které se odehrává děj Urbanovy novely Habermannův mlýn. Je obrazem českých Sudet a »řešení německé otázky«, ze kterého vám nebude dobře.
Ještě před 2. světovou válkou žili v pohraničí Němci i česká menšina vedle sebe. Osídlování hornatého území od Ostravy až po Aš zdaleka nebylo záležitostí 30. let a nesouviselo s německým nacionalismem. Německé rodiny v oblasti žily po desítky generací, německé vesnice i města měly historii, sahající často i osm set let do minulosti. Právě nacionalismus a vzápětí i válka ale učinil poklidnému soužití dvou sousedních národů definitivní konec.
ZOBRAZIT VÍCE
Richard Veselý, Blesk
ZAVŘÍT
(Nakladatelství Fragment, 2012, 239 Kč)
Román Josefa Urbana 7 dní hříchů je detektivkou ze Sudet. Nic víc, nic míň
Do prostředí drsného masivu Králického Sněžníku, do blízkosti míst, v nichž se odehrál skutečný i Josefem Urbanem dramatizovaný příběh mlynáře Habermanna, situoval týž autor i svoji druhou knihu – 7 dní hříchů. A zvolil pro ni totéž období – dny po skončení druhé světové války; ostatně Habermannovo jméno v nové knize rovněž padne. Opakované vstupy do látky, času či prostředí však bývají ošidné…
Původním záměrem Josefa Urbana byl hodinový dokument, který „měl mapovat divoký odsun Němců a zlo poválečného dění na Šumpersku“. Někdy během úvah o realizaci se však zřejmě ukázal dramatický potenciál látky. „Dramatické osudy lidí … si však zasloužily něco víc,“ říká v doslovu ke knize filmový producent Daniel Krzywon. Výsledkem se stal souběžně publikovaný román a film. Je však ono „víc“ věrnější výpovědí o skutečnosti, anebo jen efektnějším využitím získané látky?
ZOBRAZIT VÍCE
Těsně poválečné období je jaksi setrvale atraktivní. Dramata a nejednoznačnost, jež odtud zaznívají, spolehlivě čeří jak hladinu legendy o holubičí povaze, tak o právu na pomstu po letech útlaku. Jenže historii píší vítězové, takže zároveň je tu otázka, zda je vůbec věrohodná interpretace možná.
Stejně jako v případě Habermannova mlýnu, pracoval Josef Urban se vzpomínkami pamětníků. Jasné je, že stoprocentně spolehlivý důkaz, že vše bylo tak, jak je řečeno, nemůže nikdo po nikom chtít. Co je tedy možné přenést do literární, případně filmové podoby? Do té druhé zobrazení, a v případě 7 dnů hříchů je zřejmé, že s ním autor počítal. To je první nectnost, na kterou v knize narazíme – příliš okatě připomíná scénář, vysvětlení a nápovědy pro vizuální zpracování. Slovo tu evidentně slouží obrazu, zkratce, působí jako poznámkový aparát, ne jako román, v němž je možné popsat i duši. V Urbanově knize postavy duševní pochody nemají – stojí na svých značkách, hlídají tempo, sehrají scénu, přestaví ji a posunou se k další sekvenci.
V Předmluvě Miroslava Řiháčka čteme, že jde o „nevšední příběh“; v Epilogu Josefa Urbana se dokonce mluví o příběhu neuvěřitelném. Samozřejmě, protože se odehrává v okamžicích vymknutých z normálu. Jenže na druhou stranu – zápletka je tu klasická. Autor sice tvrdí, že motivem psaní byla reflexe poznatků, „kterých se mi dostalo do starších, zkušenějších lidí než jsem já. … Abych zjistil, odkud vlastně pocházím, napsal jsem tento příběh.“ Ovšem to není tak docela pravda. V 7 dnech hříchů převažuje nad skutečností žánr, a tím je detektivní thriller.
Nepohodlný svědek má být umlčen, a proto je třeba rychle podniknout vše pro jeho záchranu. Napětí zvyšuje prostředí, tedy neomezený horizont lesa jen s několika staveními. To je výhoda i komplikace pro obě strany – pro dobro i zlo. Motiv obětavé lásky v jedné poloze vyrovnává ziskuchtivost a bezohlednost na vahadle druhém. Že jsou postavy oblečené do kostýmů poloviny čtyřicátých let minulého století, mluví česky nebo německy, to je dáno výběrem scény, na níž se bude hrát. To je také základní rozdíl mezi touto knihou a Habermannovým mlýnem, v němž ještě autor kladl důraz na jednotlivé typy, na charakterovou víceznačnost a historickou věrohodnost.
V 7 dnech hříchů jde především o akci, napětí, vzrušení. Postavy jsou redukovány pro své role, dřív ani později jako by pro ně nic neexistovalo. Sedm dní běhají po lese, míjejí se, ocitají v nevhodných situacích, ba v ohrožení života, a potom vše dobře dopadne, zlo je potrestáno, dobro zvítězí, a dokonce se z lesní tišiny vynoří věrný pes: „Agnes od něho nemůže oči odtrhnout. ´On se vrátil,´ hlesne do ticha. Její hlas zaplavuje vlna dojetí. Jan zvolna kývne hlavou. ´Vrátil se domů,´ řekne měkce,´ stejně jako my.´ Agnes se smutně usměje a položí mu hlavu na rameno.“
Pokud čtenář touží po literárním průniku do okamžiků, kdy se takzvaně lámaly děje a povahy, určitě sáhne po klasice – například po Škvoreckého Zbabělcích, případně po Kohoutově Hvězdné hodině vrahů. 7 dní hříchů budou spokojeně číst milovníci detektivek, trochu oddechového, nepříliš náročného čtení.
ZAVŘÍT
ZOBRAZIT VÍCE
ZAVŘÍT
ZOBRAZIT VÍCE
ZAVŘÍT
„Z Urbanova románu vyplývá, že svět prostě není Ordinace v růžové zahradě, ani Pojišťovna štěstí.“
Musela jsem se podívat do svého advokátního archivu, abych zjistila, jak dlouho se znám s Josefem Urbanem, alias již na vždy pro mne „Pepanem“, s autorem knížky „Návrat do Valbone“. Nakonec jsem si řekla, že to datum neuveřejním, protože je to tak dávno, že je z toho až příliš vidět, jak jsme již staří a omšelí. Stačí říci, že v době, kdy jsme se seznámili, jsme byli oba mladí, krásní, nadějní a plní ideálů. Odchovanci „sladkejch devadesátek“, přesvědčení, že vše už půjde jenom k lepšímu a to, co se mohlo „posrat“ se už odehrálo v minulosti a jestli nás budou čekat nějaké průšvihy, tak pouze ty, které zapříčiníme vlastní blbostí.
ZOBRAZIT VÍCE
ZAVŘÍT
ZOBRAZIT VÍCE
ZAVŘÍT
ZOBRAZIT VÍCE
ZAVŘÍT
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Aenean commodo ligula eget dolor. Aenean massa. Nulla consequat massa quis enim. Donec pede justo, fringilla vel, aliquet nec, vulputate eget, arcu. In enim justo, rhoncus ut, imperdiet a, venenatis vitae, justo.